ROZEČTENO: Říkala si o to

V této nové sérii článků vám budu popisovat své první pocity z rozečtených knížek. Občas mívám na příběh úplně jiný názor po dočtení knížky, než jsem měla na jejím začátku, protože už si zvyknu na styl psaní autora a taky mě ovlivní celkový děj knihy. Ve svých recenzích se vám snažím sdělit své pocity z knihy i ze začátku příběhu, ale především se zaměřuji na knihu jako na celek. Proto jsem se rozhodla u některých knížek po přečtení zhruba padesáti stránek napsat článek rozečteno, kde vám popíšu své úplně první pocity z knihy aniž bych věděla, jak se příběh bude vyvíjet dále. Tento článek budu psát jen u knih, kde budu mít na začátku knihy velké množství pocitů, které vám budu mít potřebu sdělit, což se právě u knihy Říkala si o to stalo.


Knížka Říkala si o to je příběh o dívce jménem Emma, která žije svůj "normální" život, ale vše se změní toho dne, kdy se stane obětí znásilnění. Autorka knihy se cestou této knihy snaží poukázat na problematiku znásilňovaní a následného obviňování obětí znásilnění.

Na začátek musím říct, že mě knížka velmi zaujala důležitostí svého tématu a jsem moc ráda, že vznikl román pro mládež o právě tomto tématu a nějaký autor se nebál na něm založit celou knihu, aby na toto téma poukázal. Dále bych ráda zmínila, že mi knížku zaslali z Knihcentra k recenzi, protože se tato kniha stala Novinkou měsíce. Moc jim chci za knížku poděkovat, protože jsem moc ráda, že vám ji můžu představit. 

Během čtení prvních stránek této knížky jsem byla z velké části především zmatená a to hned z několika důvodů. Autorka má velmi osobitý styl psaní, na který si člověk musí navyknout, což mi ze začátku dělalo trošičku problém, ale musím uznat, že si mi to během těch prvních padesáti stránek už podařilo. Děj knihy často skáče z přítomnosti do minulosti a mě občas dělalo trošku problém se zorientovat, jestli jsme stále v přítomnosti, či už v minulosti.

Další poznatek z rozečtení knížky jsou velmi dlouhé kapitoly, které mají většinou přes dvacet pět stránek, což nemám úplně v oblibě, ale nijak výrazně mi to určitě nevadí. Největší problém jsem měla v první kapitole knížky kvůli obrovskému množství používaných jmen všemožných postav, ve kterých jsem se ztrácela. U většiny z nich je totiž zároveň nastíněná jejich povaha, spojitost s hlavní hrdinkou a jejich minulost. To mi přijde skvělé, protože jde vidět propracovanost příběhu, ale na mě to bylo ze začátku moc a ztrácela jsem se.

Teď už mám pocit, že se postupně do příběhu dostávám a začítám se. Na styl psaní autorky jsem si už zvykla a začíná se mi naopak líbit díky neuvěřitelné lehkosti s jakou je napsaný a v postavách jsem se už taky zorientovala. Takže teď jsem jen ve fázi, že jsem neskutečně zvědavá na to, jak se bude vyvíjet příběh a stejně tak i osobnosti postav.

Zatím nejsem absolutně schopna posoudit, jestli knihu můžu doporučit či ne, na to si musíte počkat do recenze, ale určitě si myslím, že byste tomuto tématu měli věnovat svou pozornost. Pokud se dna knížku teprve chystáte tak se připravte, že můžete být ze začátku mírně zmatení stejně jako já. Toho se ale nebojte, protože věřím, že se do příběhu po chvíli taky dostanete. Je možné, že spousta z vás během rozčítání knížky zmatení nebudete vůbec (nebo to co už máte Říkala si o to přečtenou, jste nebyli), ale každý to máme se čtením úplně jinak. Budu tedy moc ráda, když mi do komentářů dáte vědět, jak jste to měli se čtením této knížky vy, nebo jestli se na ni teprve chystáte. A taky budu vděčná za každý poznatek k této nové sérii článků.