Brigáda v knihkupectví #3 Nejhorší zákazníci

O práci v knihkupectví jsem neskutečně dlouhou dobu snila a můj sen se už před čtyř měsíci stal skutečností. Za tuhle dobu jsem se do toho už naplno dostala a připadá mi, že tam jsem už celou věčnost. Opravdu je to brigáda, která mě neskutečně baví a jsem neskutečně vděčná, že tam jsem, a to mi věřte, že nejde jen o frázi. Samozřejmě jsou chvíle, kdy jsem vyčerpaná a chtěla bych sebou jen seknout do postele a někdy se dokonce najdou zákazníci, které bych nejraději těma knížkami utloukla. A právě z těch nejhorších zákazníku jsem udělala výběr TOP 5 a přidám samozřejmě i konkrétní situace. Věřím, že některé vás dokážou vytočit, ale většina je vyloženě komická. Tak můžeme jít na to!

Nohy, ruce

Cizinců se v Ostravě nevyskytuje rovna veliké množství, ale když už na to dojde, je to skoro vždycky vtipný zážitek. Nejčastěji se potýkám s mi velmi vzdálenou polštinou, nebo cizinci, kteří mluví anglicky. Ale najdou se i případy, kdy zákazník neumí ani náš jazyk, ani žádný světový a snaží se své požadavky vysvětlit rukama a nohama... To je už opravdu nad moje schopnosti a nikdy nerozumím co po mě chtějí, takže mě buďto zachrání kolegyně, nebo to se mnou zákazník raději vzdá.

Ví, ale neví

"Nevím název knihy, nevím vlastně ani autora,... Takových zákazníku k nám chodí davy, ale musím uznat, že když knihu nakonec dohledám cítím se jako největší frajer. Většinou mi zákazník sdělí jen co je na obálce, nebo o čem kniha má být a já pomocí strýčka googlu hledám a častokrát i najdu! Horší je to v případech, když očekávají, že tuším, co za novinku četla jejich teta v létě (to není vtip...), nebo že je to kniha z reklamy, která byla loni o Vánocích v metru... Velmi často mi název knížky řeknou zkomoleně a když konečně pochopím co myslí, tak se hádají, že přesně to říkali... Pro pochopení konkrétní případ: " Máte knihu Dobrodružná výprava můžíka ve skříni z IKEA", protože jsem do té doby knihu neznala, musela jsem hledat, abych zjistila, že jde o knížku Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEA... a nakonec se zákazník urazil, že to mi přesně sdělil, že špatně slyším. No v tomhle případě bych mu tu knihu klidně na hlavu holila :D, ale pokud je ten člověk milý, tak mi to bádání po knize, kterou myslí ani nevadí. 

Nepříjemný protiva
Kdybych měla psát o každém nepříjemném zákazníkovi, který byl bez důvodu protivný, byli bychom tady ještě za týden...  Ale protože je to článek o nejhorších zákaznících a pokud bych je měla seřadit, tak tenhle druh by skončil na jasném prvním místě, musím ho alespoň zmínit. Už se mi stalo, že na mě jeden člověk řval, jak si můžeme dovolit neprodávat tak důležitou knihu, nebo jiný za to, že je kniha moc drahá. U většiny mých kategorií se můžu po čase zasmát, ale tihle lidi mě jenom deptají.

Uchylný týpek
Možná je to pojmenování moc kruté, ale nemohla jsem si pomoct. Je mi sedmnáct a když se mnou dost podivným způsobem začne flirtovat chlápek 40+ není to zrovna příjemné. Většinou mají blbé vtipy a narážky a já jenom ignoruju... Ale většinou se tomu doma zasměju, řeknu vám na ukázku poslední případ... Pán se ptal na cenu knihy a po mé odpovědi se ptal kolik bych stála já... Jinému jsem k nákupu dala los, které teď rozdáváme a ptal se jestli vyhraje mě... No prostě tak, není mi to úplně příjemné...

Internetový zákazník
Miluju, když po mě někdo chce, abych mu doporučila knihu. I když jde o žánr, který nečtu, moc mě baví zákazníkům s výběrem pomoct a poradit. Ale když někomu věnuju spoustu času a snažím se vybrat nejlepší knihu, pro něj či jeho blízké, a dotyčný mi nakonec oznámí, že děkuje za rady a že si knihu objedná přes internet, protože je to tam levnější, docela mě to naštve. Myslím si, že když si nechá poradit a k knihu si opravdu chce koupit, měl by jí koupit tam, kde mu poradili. Už se mi to stalo více krát, ale v hlavě mám především paní, která ještě odešla se slovy, no ale není to vůči vám spravedlivé, kradou vám těmi nízkými cenami kšefty že?

Tak tohle byl můj výběr nejhorších zkušeností. Ve většině případech se tomu opravdu jen zasměju a mám další vtipný zážitek, který vyprávím kamarádům, ale někdy mám opravdu nervy pochodu. :D Doufám, že se vám článek líbil! Pokud jste ještě nečetli první dva články z této série tak se na ně určitě můžete mrknout, první díl o tom jak jsem brigádu hledala a druhý o mém prvním dnu. Jinak do budoucna plánuju v sérii ještě pokračovat a do komentářů mi můžete napsat, o čem by vás ještě články zajímali. To je pro tentokrát všechno, pro příště už to bude zase recenze. Budu se moc těšit na vaše komentáře.

Pokud jste sami v knihkupectví sami někdy pracovali, můžete do komentářů psát vaše nejhorší zkušenosti, jsem na to dost zvědavá.

Pokud mě ještě nesledujete na sociálních sítích blogu, například na facebooku a instagramu, tak vám doporučuji to napravit, aby vám neunikli další články nejen z této série nebo dokonce nějaká soutěž!