Rozhovor s Terezou Barvíkovou

Mám opravdu velkou radost, že tady dnes pro vás mám další rozhovor s českou spisovatelkou. Rozhovor mi poskytla česká spisovatelka Tereza Barvíková, která pečlivě odpovídala na všechny mé otázky. Chci jí moc poděkovat za její čas a upřímnost. Terka Brvíková je aurorkou knížek Něco si přej! a Přej si znovu!, což jsou dobrodružné příběhy o cestování časem, lásce a sourozeneckém poutu. Autorce je 22 let a pochzí ze Zlína.

Kdy a proč ses rozhodla, že začneš psát knihu?

Hledala jsem vhodný dárek k bratrovým 18. narozeninám, což bylo někdy na začátku roku 2015. Můj kamarád v tu dobu také vydal knihu a mě napadlo, že napsat knížku je originální dárek, který bude mít do konce života.

Jak dlouho jedna kniha vzniká?

To se určitě nedá říct obecně. Pokud můžu mluvit za sebe, tak první knihu jsem napsala rychle, protože mě tlačil čas, abych ji dokončila do bratrových narozenin. Také mě psaní neskutečně chytlo a psala jsem například i v autobuse, když jsem jela domů z Brna. Tam jsem vlastně psala také nejvíce. Celkově mi to trvalo asi dva měsíce.

Můžeš nám nějak stručně přiblížit, jak probíhal celý ten proces okolo vydání knihy?

Bylo to docela složité. Já se moc neumím "nabízet", abych to tak řekla. Nerada se někomu vnucuji a rozeslala jsem spoustu e-mailů, přičemž na více jak polovinu jsem nedostala žádnou odpověď. Byla bych radši za odmítnutí, než za nevyjádření se.

Máš pocit, že psaní dalších knih je o něco jednodušší, když už  "víš jak na to"?

Neřekla bych, že jednodušší, podle mě jde hlavně o to mít příběh a vědět, jak pokračovat. Někdy mám víc náladu psát a někdy se k tomu nemůžu dokopat, ale většinou, když už začnu, jde to samo. Rozhodně už ale vím, čemu se vyvarovat a v čem se zlepšovat.

Bylo těžké vybrat jména pro své knižní postavy?

Jak u které postavy. Například jména hlavních postav jsem měla vymyšlené hned, ale třeba u některých vedlejších postav jsem si našla na internetu generátor jmen a prostě jsem klikala, dokud mě nějaké jméno nezaujalo.

Pracovala jsi na knize úplně sama nebo ti někdo pomáhal?

Korekturu mi dělala učitelka češtiny z gymnázia, ale občas se dá přehlédnout spousta chyb zkušeným okem, takže o nějakých překlepech a chybách v knize bohužel vím. Ale s historickými fakty mi bohužel nikdo nepomáhal, čehož jsem se ze začátku dost obávala. Ve výsledku byla mým největším pomocníkem jen wikipedie a internetové zdroje (spolu s mými vzpomínkami na dějepis z gymplu).

Měla jsi nebo máš nějaký literární vzor?

Hm... když neznám ty lidi osobně, je docela těžké mít k někomu sympatie, takže když budu posuzovat jen podle kvality díla, tak mě neuvěřitelně vzaly knihy o Harry Potterovi od Rowlingové, takže určitě ona. No a G.R.R. Martin má taky jakési osobní kouzlo.

Sourozenecký vztah mezi Ellie Oliverem byl moc pěkný. Čerpala jsi z vlastních zkušeností?

Často ano. Některé události se vážně staly, většinou v trochu jiné podobě, nebo s trochu jinými lidmi, ale staly. S bratrem jsme o tři roky od sebe a máme pěkný vztah. Máme spoustu společných kamarádů, což je obrovská výhoda a tak nějak se respektujeme a občas podnikáme věci i jen spolu (zajdeme do kina, vezmeme psa na procházku a podobně). Jasně, občas se máme chuť praštit, nebo se provokujeme, ale většinou nás to rychle přejde.

Víš předem, jak příběh dopadne, nebo je psaní spontánní?

Na začátku psaní Něco si přej! jsem konec neznala. Jediné, co jsem chtěla, bylo, aby se dostali zpátky domů, ale ani to nebylo stoprocentní. Teď mám ale třeba rozepsaný příběh, který vím přesně, jak

skončí. Jenže... to je taky sporné, protože mě během psaní může napadnout jedna nová myšlenka a celý příběh se začne ubírat jinam.

Je něco, co bys ve svých knihách zpětně vylepšila?

Ano, spousta věcí! Já jsem bohužel perfekcionalista a zároveň šíleně nedočkavá, takže příšerná kombinace. Chci všechno co nejdřív, ale taky mi nikdy není nic dobré a až pozdě si uvědomím, jak bych to mohla udělat lépe. Určitě bych knihu udělala delší, rozvedla bych některé situace a víc bych si dala pozor na opakování slov. Taky bych si knihu po sobě přečetla víckrát. No, ale když nad tím tak přemýšlím... s každým přepsáním by se kniha vzdalovala tomu, co ze začátku byla a to už se mi tak nelíbí.

Čemu se ve volnu nejraději věnuješ?

Rodině, přátelům, příteli, zkráceně těm, které miluju. Ale třeba také ráda sportuju, běhám, dřív jsem dělala taekwondo a teď jsme s mamkou začaly hrát badminton. Jinak ráda chodím do kina, poslouchám hudbu a tak různě.

Kdy se asi mohou čtenáři těšit na tvou novou knihu?

No, já doufám, že co nejdříve, ale bohužel to nezáleží na mě. Teď momentálně mám jednu napsanou. Teď ji posílám nakladatelstvím a snažím se ji vydat. No a mezitím mám rozepsané dvě další.

Prozradíš čtenářům, o čem bude tvoje další knížka?

Ráda - kniha je o lásce a přátelství. Je to to nejpravdivější, o čem se dá psát. Kniha je o skřítcích, bytostech z jiné dimenze, kteří se nazývají Láskohledači. Každý z nás má jednoho takového láskohledače, jehož posláním je svést nás dohromady s naší spřízněnou duší. Obyčejně tyto skřítky nevidíme, ale jedna mladá dívka toho svého uvidí a tím pro ni začne dobrodružství. Je to o magii, o vztazích, o problémech dospívajících, o boji dobra se zlem. Plánuji, aby měla kniha čtyři díly.

Jak tvé okolí a rodina reagují na to, že ses vydala na dráhu spisovatelky?

Většina lidi moc nevěří tomu, že bych se mohla uživit jako spisovatelka, což je v naší republice v dnešní době bohužel pravda a i kdybych se tomu věnovala spíše jako koníčku, nevadilo by mi to.

Je někdo, komu bys prostřednictvím tohoto rozhovoru, chtěla poděkovat za podporu?

Děkuji hlavně tobě, protože tvoje podpora je pro mne stejně důležitá, jako podpora každého jiného. A to, že se ti kniha líbila, pro mne znamená strašně moc.