31. prosince 2016

Unboxing-výhra v soutěži

Dneska jsem ve schránce našla tento balíček a hned jsem věděla, co se v něm skrývá. Tímto článkem chci za knížku moc poděkovat a zjistit, váš názor. Na blogu Penny-and-books jsem se zúčastnila soutěže, která mě velice zaujala kvůli otázkám, na které jste museli odpovědět, aby jste mohli vyhrát. (jsou na konci článku)

V balíčku je knížka od české autorky Barbory Bečvářové Copatá máma. Tahle kniha je román, který byl částečně inspirován autorčinou zkušeností s neplánovaným těhotenstvím v posledním ročníku střední školy. Jsem velice zvědavá, jaká knížka bude.

Knížka je dokonce podepsána samotnou autorkou, což je dokonalé. Taky musím poukázat na zadní stranu knížky, která je nádherná stejně jako přední strana obálky! Moc se mi líbí designe této knihy.

Soutěžní otázky byly:
1. Do komentářů mi napište, která kniha z nakladatelství Yoli se vám nejvíce líbí a proč.
2. A teď to hlavní. Napište mi do komentářů váš "příběh" o tom, co vy byste dělali, pokud byste v 19 letech čekali dítě. Pokud soutěží kluci, tak mi napište, co byste dělali, pokud by vaše partnerka otěhotněla a vy holky, jak byste se rozhodly.

Moje odpověď na otázku byla:
V poslední době jsem si na 100% nejvíce zamilovala knihu Eleanor a Park! A proč?
Styl psaní Rainbow Rowell je unikátní, nepředvídatelný a naprosto dokonalý. S touto knihou jsem se smála i plakala. Ten příběh není to, jako kdybyste ho jen četli, ale vy ho prožíváte s každou stránkou, ať už je to Eleanor nebo Park. Naprosto geniální. Popis okolí, postav a koncept je nádherný. Kniha mě prostě uchvátila! Často jsem se při čtení přistihla s přiblblým, šťastným úsměvem na tváři.

Dost dlouho jsem přemýšlela, co bych dělala, kdybych v 19 letech otěhotněla. Není jisté, že bych udělala určitě tohle, ale myslím, že je to velmi pravděpodobné, záleželo by totiž i na mém partnerovi a jiných okolnostech. Vím jistě, že bych nešla na potrat, protože jsem proti potratům. Chápu, že někdy se to může jevit jako nejlepší možnost, ale…. Já bych maminkou v 19 letech býti nechtěla, protože bych se o dítě nemohla dostatečně postarat, nemohla bych mu dát to, co bych chtěla, a myslím, že bych ho ani dostatečně nevychovala, protože v 19 letech nejsme pořád dostatečně vyspělí. Je mi líto, že to tak je. Já si moc přeji mít velikou rodinu, ale až budu vědět, že jí dostatečně zabezpečím. Nejspíš, bych dítě dala k adopci, vím, že se vám to jeví jako kruté, ale já z vlastní zkušenosti vím, že děti se v tomto případě mají lépe. Mám 2 adoptované brášky, a nechci vám tady vypisovat jejich příběh, ale vím, že teď už se mají dobře, a kdyby je jejich rodiče dali k adopci hned po narození, ušetřili by jím trápení. Samozřejmě, že se někteří zvládnou o dítě postarat hned, ale já bych to asi nebyla. Vím, že jednou budu dobrá máma, ale ne tak brzy. Smekám pře každým, kdo toto zvládne.

Moc mě zajímá, co by jste dělali vy, kdyby jste otěhotněli v 19 letech!

Penny moc za knížku děkuji :-)




12 komentářů:

  1. Anonymní31 prosince

    Kdybych v 19 otěhotněla, byl by to pro mě šílený stres, hlavně kvůli tomu, že bych měla pocit, že jsem brzkým těhotenstvím zničila partnerovi život. Ale děťátko bych si nechala a věřím, že by se časem vše uklidnilo a vrátilo do ,,normálu" :)

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní31 prosince

    jistotou vím, že bych si děťátko nechala, potraty odsuzuji, ačkoliv na druhou stranu chápu, že některé matky jsou opravdu v tíživé situaci. A pak...? Přiznám se, že absolutně netuším. Těšila bych se, bála bych se. Nejen toho, jak zvládnu porod a péči o malé novorozeně, ale také okolní reakce a postoje otce dítěte. Ten by pro mě byl značně rozhodující. Věřím však, že rodina i skuteční přátelé by mě podrželi a s jejich pomocí bych tuto situaci prostě zvládla...:)

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní31 prosince

    Já bych šla na potrat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář.

      Vymazat
    2. Anonymní31 prosince

      Jsem taky proti potratům!

      Vymazat
  4. Anonymní31 prosince

    Máma v 19 uf, doufám, že to nikdy nebude můj případ. Ale pokud by se to nějakou náhodou stalo, tak je mi jasné, že bych si dítě nechala. Sice mám v plánu hodně studovat, ale dítě bych brala jako něco, seslané osudem. Určitě by to bylo těžké. Do teď si živě pamatuju, když se mi ve 12 narodil bratříček a budil celou naši rodinu svým pláčem. Požádala bych rodiče o pomoc, protože je mi jasné, že by mě podrželi a taky to, že být sama na dítě není zrovna nejlepší. a nakonec si myslím, i kdybych měla v takto mladém věku dítě, snažila bych se být tou nejlepší mámou :)

    OdpovědětVymazat
  5. Věřím, že kniha bude opravdu zajímavá a ten design je naprosto kouzelný.
    S neplánovaným těhotenstvím má zkušenost moje mamka. Usídlila jsem se jí v bříšku, když jí bylo pouhých 18 let. Mně je teď 18 a nedovedu si představit vychovávat dítě. Podobně jako ty bych se tedy přiklonila k adopci, i když hodně by záleželo i na partnerovi. Jinak co se potratu týče, je to věc každého. Já sama něco takového neschvaluji.. výjimkou je pro mě to, když by se dítě mělo narodit těžce postižené s malou pravděpodobností na dlouhý život. Tam už bych byla tak nějak i pro potrat. Ale jen můj názor. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za tvůj názor. Naprosto s tebou souhlasím.

      Vymazat
    2. Anonymní31 prosince

      Tvoje maminka je statečná! Ne každý by se do toho pustil.
      Já jsem otěhotněla v 20 letech, ale dítě jsem dala k adopci, měla jsem moc velký strach.

      Vymazat

Děkuji za komentář :-)