4. prosince 2017

Rozhovor s Adrianou Michálkovou!


Mám opravdu velkou radost, že tady dnes pro vás mám další rozhovor s českou spisovatelkou, tentokrát mi rozhovor poskytla Adriana Michálková, která pečlivě odpovídala na mé otázky. Chci jí moc poděkovat za její čas a otevřenost.








Adriana Michálková je autorkou knížek Sedmé nebe a Tohle je mé Berkeley.

Pro začátek, by bylo fajn čtenářům říct něco málo o vašich knížkách, nastíníte nám, na co se při čtení můžeme těšit?
Mám dvě série, jejichž první díly byly nedávno vydány jako e-knihy nakladatelstvím Má kniha.cz. Pokud budou úspěšné, dočkají se knižní verze. Má se to tak stát, jen to chce čas a trpělivost. 
Sága „Sedmé nebe“ zavede čtenáře do světa padlých andělů, kde nic nemusí být takové, jaké se na první pohled může zdát. První díl nabízí nenucenou ochutnávku postandělského a andělského světa, která pozvolna odkrývá střežená tajemství, zákonitosti a temná zákoutí. Nemusíte se však bát. I vy máte svého strážného anděla, který nad vámi bdí dnem i nocí. 
Druhý díl s názvem Očistec je svižnější, napínavější a mnohem dramatičtější. Hodí vás do děje po hlavě bez nadechnutí a odtajní vám mnoho náznaků z prvního dílu. Přibudou nové postavy a jedna z nich vám dokonale vyrazí dech z plic. Očistec se brzy také dočká vydání.
Série „Tohle je mé Berkeley“ se nostalgicky lehce prolíná s předchozí ságou, neboť se také odehrává v kalifornské Bay Area. Některé hrdiny či místa z jedné série najdete v té druhé a naopak. Příběh vás vtáhne do výjimečně silného sourozeneckého pouta a neúprosné reality zkomplikovaného dospívání. Ale také vám otevře náruč svobodného světa bez okovů, plného vtipných a zábavných chvil.


Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohla napsat knížku?

V roce 2011, kdy jsem začala sepisovat první díl série Tohle je mé Berkeley. Jenže tehdy jsem dala přednost jiným zájmům (přítel :-D ) a vrátila se ke psaní až po několika letech.


Jak dlouho jste své knížky psala?

Mám sepsáno zatím sedm knih. Průměrně mi trvá napsat rukopis o zhruba čtyři sta stranách kolem tří měsíců. Ale Sedmé nebe jsem měla hotové během jednoho měsíce, protože mi mí světelní průvodci nedávali oddychu. :-D

Kde jste čerpala inspiraci ke stvoření svého fantasy světa? 

Od andělů. J

Pracovala jste na knihách úplně sama nebo Vám někdo pomáhal?
U série Tohle je mé Berkeley jsem inspiraci nacházela všude možně. Hlavně u lidí, kteří mi osudově přicházeli do života. Nejvíce mi pomohli kamarádi z punk rockových kapel, ale celý koncept byl jen mým dílem. Tady jsem vytvářela pravidla já, kdežto u Sedmého nebe jsem se řídila tím, co mi bylo vnuknuto. Samozřejmě jsem nepapouškovala cizí slova a fráze, jen jsem s dějem postupovala dle daných instrukcí. Když jsem se ocitla ve slepé uličce, andělé mi vždy okamžitě přispěchali na pomoc a v tu ránu jsem se opět zběsile rozepsala. Doteď mám v živé paměti, jak jsem se nedokázala od notebooku odtrhnout a jak mě z toho nepřetržitého psaní bolely všechny prsty. Ale stálo to za to. J Takže u ságy Sedmé nebe se nedá říct, že by byla jen mým výtvorem.

Máte něco společného s hlavní hrdinkou Elaine ze ságy Sedmé nebe?
S Ellie mám společné to, že máme narozeniny ve stejný den i to, že mě můj strážný anděl Berkeley taky občas rozesměje do kolen. Máme toho společného mnohem víc, ale to si musím nechat pro sebe. Zatím. J

Měla jste nebo máte nějaký literární vzor?  
Miluju styl psaní a rozbory myšlenek beatnického spisovatele Jacka Kerouaca, ale nesnažím se mu vlastním sebezapřením přiblížit. To bych ani nezvládla. Každý jsme originál a naším největším motivačním vzorem bychom měli být my samotní.

Jak tvoříte? Máte určený čas, kdy píšete, nebo čekáte na inspiraci?
Jéé, kdybych mohla, tak píšu nonstop, protože mi mysl přímo exploduje pod palbou dalších nových nápadů a námětů. Má původní děkovačka zněla: „Děkuji svému neunavitelnému synovi Adamovi, bez kterého by tato kniha vyšla tak před třemi roky.“ Ale ovládla jsem se, haha.  

Bylo těžké vybrat jména pro své knižní hrdiny?
To je skvělá otázka. Díky ní jsem si uvědomila, že vybírání jmen pro své postavy miluju! Asi mi nestačilo, že jsem si zahrála na Boha u výběru jména pro syna, tak si těch dětí pořizuju víc. A nevadí, že jsou „jen“ knižní. V mém srdci jsou skuteční.

Každopádně výběr jmen už není tak jednoduchý s ohledem na to, že mám na kontě přinejmenším sto postav. Některé si ale vymýšlím a to mě také baví.

Věděla jste předem, jak příběh dopadne, nebo je psaní úplně spontánní?
U mě je psaní vždy spontánní. Vím, že mnoho autorů si nejdříve nastíní osnovu, které se zásaditě drží, ale u mě tohle jaksi nefunguje. Samozřejmě mám ke každé sérii dokumenty navíc s připomínkami, nápady, potencionálními budoucími pasážemi a myšlenkovými pochody, ale kupříkladu u Sedmého nebe jsem zpočátku vůbec netušila, kam ten děj bude směřovat. Dostávala jsem indicie - vnuknutí, podle kterých jsem psala, a pak pro mě byl šok, když jsem zjistila, o čem to celé je. Navěky se budu cítit velmi poctěna tím, že mám na své straně tak silné spojence, a že ten příběh mohu předat zrovna já. Je v něm tolik pravd, tolik andělského světla, lásky a dobra, že mě to neustále dojímá. 

Čemu se nejraději věnujete ve svém volném čase?
Určitě psaní, to je má největší vášeň a životní dharma, při které bez výjimky poslouchám hudbu, obzvláště punk rock. Jinak se věnuji četbě knih, charitě, meditacím, józe, Shamballe, duševní seberealizaci, spirituálnímu vývoji, hledání své prapodstaty a hlavně svému takřka tříletému synovi Adámkovi, který je mým nejsilnějším světlem. 

Máte momentálně rozepsanou nějakou knihu? Prozradíte něco více o ní?
Mhm, tyto dvě otázky jsou taky brilantní, jako ostatně všechny, avšak tady jste mě mistrně zahnala do kouta, neboť jste první, kdo mi je položil a tím pádem budete první, komu odpovědi na ně vyzradím. Ano, právě jsem dokončila nový rukopis, o kterém jsem se zatím nikde nešířila, protože je trošku jiného kalibru, než co jsem dosud napsala. Jedná se o moji osobní výpověď, ve které odtajňuji svůj – pro někoho jistě až neuvěřitelný – příběh. Možná se už někdo v mých odpovědích pozastavil nad tím, jestli mi nepřeskočilo, když bez zábran píšu o tom, že komunikuji s anděly. Nebojte, nepřeskočilo. Je to pro mě přirozené a není třeba se s tím tajit, neboť soudy druhých jsou jejich, ne moje. V tomto novém rukopise vysvětluji, jak toho „umu“ může dosáhnout každý, pokud si to bude přát. Rozepisuji se zde se svými „zážitky mezi nebem a zemí“ a o tom, co mě k mému duševnímu přerodu přivedlo. Sepisovala jsem to během jednoho týdne se svým strážným andělem a jemnohmotnými bytostmi, kteří ten nevšední text naplnili světlem, požehnáním a láskou.

Vždy jsem bojovala za lepší svět a tohle je další můj partyzánský tah vůči umělému vykořisťovatelskému systému matrixu. 

Jaké tři knihy byste si vzala na opuštěný ostrov? 
Na cestě – Jack Kerouac
Dharmoví tuláci – Jack Kerouac
Má bohéma – Arthur Rimbaud

… Jen tři? :D 
Teď bych započala vyjednávání.

Jak Vaše okolí a rodina reagují na to, že jste se vydala na dráhu spisovatelky?
Asi to nikoho nepřekvapilo, protože jsem na knihách odchovaná a nikdy jsem jen tak neplynula s davem. Vždy jsem se vydala jiným směrem, než šli ostatní, ačkoliv pro mě ta cesta byla mnohem svízelnější. I přesto, že se to někomu může zdát nesmyslné a beznadějné, nepřestávám bojovat o to, co je mi svaté, neboť vím, že tohle je můj úděl, který mě už nyní činí šťastnou.

Je někdo, komu byste prostřednictvím tohoto rozhovoru chtěla poděkovat za podporu?
Velmi si cením podpory všech svých příznivců z řad přátel, rodiny a čtenářů, kteří stojí při mně a dodávají mi naději. Jsou mým světlem, optimismem, hnacím motorem a hřejivým pocitem na duši. Jsem vděčná bytůstka, proto jim to neustále opakuji a snažím se jim jejich laskavosti oplatit. 
A také moc děkuji Vám za tento úžasný rozhovor, kterého si z celého srdce vážím. Nejspíš mi Vás seslalo samotné nebe. J


Opravdu moc Adrianě děkuji, za pečlivé odpovídání na moje otázky a přeji hodně úspěchu s dalšíma knížkama.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář :-)