5. června 2017

Rozhovor s Terezou Barvíkovou!

Ahojky, mám velkou radost, že tady dnes pro vás mám úplně první rozhovor na tomto blogu! Rozhovor mi poskytla česká spisovatelka Tereza Barvíková, která pečlivě odpovídala na mé otázky. Chci jí moc poděkovat za její čas a upřímnost.
Tereza Barvíková je autorkou knížek Něco si přej! a Přej si znovu!, což jsou dobrodružné příběhy o cestování časem, lásce a sourozeneckém poutu. Autorce je 22 let a pochází ze Zlína. 
Kdy ses vlastně rozhodla, že začneš psát knihu?
Hledala jsem vhodný dárek k bratrovým 18.narozeninám, což bylo někdy na začátku roku 2015. Můj kamarád v tu dobu zrovna vydal knihu a mě napadlo, že napsat knížku je originální dárek, který bude mít bratr do konce života.¨


Jak dlouho jedna kniha vzniká?
To se určitě nedá říct obecně. Pokud můžu mluvit za sebe, tak první knihu jsem napsala rychle, protože mě tlačil čas, abych ji dokončila do bratrových narozenin. Také mě psaní neskutečně chytlo a psala jsem například v autobuse, když jsem jela domů z Brna. Tam jsem vlastně psala nejvíce. Celkově mi to trvalo asi dva měsíce. Ale tehdy jsem se  věnovala psaní pouze jednoho příběhu. Teď mám třeba od jedné knihy napsanou kapitolu a mezitím píšu s kamarádem další knihu už asi třičtvrtě roku, protože nám do toho pořád něco "lozí".
Bylo těžké vybrat jména pro své knižní hrdiny?
Jak u které postavy. Například jména hlavních postav jsem měla vymyšlené hned, ale u některých vedlejších postav jsem si našla na internetu generátor jmen a prostě jsem klikala, dokud mě nějaké jméno nezaujalo. Většinou se snažím nepoužívat stejná jména a ani jména, která jsou příliš častá, ale někdy se tomu naopak nevyvaruji. Protože takový je život, občas dost náhodný.

Můžeš nám nějak stručně přiblížit, jak probíhal celý ten proces okolo vydání knihy?Bylo to docela složité. Já se moc neumím "nabízet", abych to tak řekla. Nerada se někomu vnucuji a rozeslala jsem spousta e-mailů, přičemž na více jak polovinu jsem nedostala žádnou odpověď. Byla bych radši za odmítnutí, než za nevyjádření se.
A jelikož jsem vážně netrpělivá, rozhodla jsem se vydat si knihu na vlastní náklady. Což bylo trochu neuvážené, protože vážně neumím lidem nabízet něco svého, takže mám pořád nějaké kusy doma pod postelí. No ale pak se mi ozval jeden nakladatel a nabídl mi vydání prvního i druhého dílu, což bylo skvělé! Ale i tak šlo o malý náklad a propagace je dost těžká.

Pracovala jsi na knize úplně sama nebo ti někdo pomáhal?
Korekturu mi dělala učitelka češtiny z gymnázia, ale občas se dá přehlédnout spousta chyb i zkušeným okem, takže o nějakých překlepech a chybách v knize bohužel vím. S historickými fakty mi bohužel nikdo nepomáhal, čehož jsem se dost obávala, takže ve výsledku  jen wikipedie a internetové zdroje spolu s mými vzpomínkami na dějepis z gymplu.
Máš něco společného s hlavní hrdinkou Ellie?
Něco málo ano. Bohužel, někteří mí kamarádi v ní vidí víc ze mě, než jsem chtěla. 😀
Měla jsi nebo máš nějaký literární vzor?  
Hm... když neznám ty spisovatele osobně, je docela těžké mít k někomu sympatie, takže když budu posuzovat jen podle kvality díla, tak mě neuvěřitelně vzaly knihy o Harry Potterovi od Rowlingové, takže určitě ona. No a G.R.R. Martin má taky jakési osobní kouzlo.
Sourozenecký vztah mezi Ellie a Oliverem byl moc pěkný. Čerpala jsi z vlastních zkušeností? 
Často ano! Některé události se vážně staly, většinou v trochu jiné podobě, nebo s trošku jinými lidmi, ale staly. S bratrem jsme o tři roky od sebe a máme pěkný vztah. Máme spoustu společných kamarádů, což je obrovská výhoda a tak nějak se respektujeme a občas podnikáme věci i jen spolu (zajdeme do kina, vezmeme psa na procházku a podobně). Jasně, občas se máme chuť praštit, nebo se provokujeme, ale většinou nás to rychle přejde.
Je něco, co by jsi ve svých knihách zpětně vylepšila?
Ano, spousta věcí! Já jsem bohužel perfekcionista a zároveň šíleně nedočkavá, takže příšerná kombinace. Chci všechno co nejdřív, ale taky mi nikdy není nic dobré a až pozdě si uvědomím, jak bych to mohla udělat lépe. Určitě bych knihu udělala delší, rozvedla bych některé situace a víc bych si dala pozor na opakování slov. Taky bych si knihu po sobě přečetla víckrát. No, ale když nad tím tak přemýšlím... s každým přepsáním by se kniha vzdalovala tomu, co ze začátku byla a to už se mi tak nelíbí.
Kdy se asi mohou čtenáři těšit na tvou novou knihu? 
No, já doufám, že co nejdříve, ale bohužel to nezáleží na mě. Teď momentálně mám jednu napsanou a posílám ji nakladatelstvím a snažím se ji vydat. No a mezitím mám rozepsané dvě další. Teď mě trochu brzdí škola, jelikož jsem dělala tento semestr bakalářku.

Co studuješ za školu?

Geologii. Masarykovu univerzitu v Brně, Přírodovědeckou fakultu.

Prozradíš čtenářům, o čem bude tvoje další knížka?
Ráda - kniha je o lásce, překvapivě já vím, strašně originální. Ale v podstatě je to to nejpravdivější, o čem se dá psát. Kniha je o skřítcích, bytostech z jiné dimenze, kteří se nazývají Láskohledači. Každý z nás má jednoho takového Láskohledače, jehož posláním je svést nás dohromady s naší spřízněnou duší. Obyčejně tyto skřítky nevidíme, ale jedna mladá dívka toho svého uvidí a tím pro ni začne dobrodružství. Je to o magii, o vztazích, o problémech dospívajících, o přátelství a o boji dobra se zlem. V této sérii plánuji čtyři díly.
No a další, připravovaná kniha je o dívce, která předstírá vlastní smrt. Tam mám zatím jednu kapitolu. A další rozepsanou věcí je kniha, kterou píšu s kamarádem. Střídáme se po kapitole, píšeme formou deníků, já za ženskou postavu, on za mužskou a celé se to odehrává v období římské říše.
Míváš při psaní literární krizi? Pokud ano, jak ji řešíš?
Já ani nevím, co to přesně ta literární krize je...nejspíš ne. Spíš jsem občas líná, ale jakmile se odhodlám k tomu sednout si a psát, tak mě pořád něco napadá a píšu.
Víš předem, jak příběh dopadne, nebo je psaní spontánní?
Na začátku psaní Něco si přej! jsem konec neznala. Jediné, co jsem chtěla, bylo, aby se dostali zpátky domů, ale ani to nebylo stoprocentní.
Teď mám ale třeba rozepsaný příběh, který vím přesně, jak skončí. Jenže...to je taky sporné, protože mě během psaní může napadnout jedna nová myšlenka a celý příběh se začne ubírat jinam.
Čemu se ve volnu nejraději věnuješ?
Rodině, kamarádům, příteli, zkráceně těm, které miluju. Ale třeba také ráda sportuju, běhám, dřív jsem dělala taekwondo a teď jsme s mamkou začaly hrát badminton. Jinak ráda chodím do kina, poslouchám hudbu a tak různě.
Jak tvé okolí a rodina reagují na to, že ses vydala na dráhu spisovatelky?
Většina lidi moc nevěří tomu, že bych se mohla uživit jako spisovatelka, což je v naší republice v dnešní době bohužel pravda a i kdybych se tomu věnovala spíše jako koníčku, nevadilo by mi to.
Je někdo, komu bys prostřednictvím tohoto rozhovoru, chtěla poděkovat za podporu?
Děkuju hlavně tobě, protože tvoje podpora je pro mě stejně důležitá, jako podpora každého jiného. A to, že se ti kniha líbila pro mě znamená strašně moc.
Psala jsem recenze na obě dvě knížky, které Tereza zatím vydala, takže pokud je neznáte určitě vám doporučuji si je přečíst :) RECENZE: Něco si přej!  a RECENZE: Přej si znovu!.

2 komentáře:

  1. Anonymní05 července

    Zajímavý rozhovor, sama bych knihu jednou chtěla vydat, tak že mě rozhovor zaujal. Vím, že to nebude lehké a pohled této slečny mi pomohl. Slečnu neznám, ale vypadá sympaticky, tak že si její knížky nejspíš přečtu.

    Dana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že Vás rozhovor zaujal a přeji Vám štěstí, aby jste svou knihu vydala!

      Vymazat

Děkuji za komentář :-)